Více než filmu jako takovému bychom měli být vděčni kinematografickému dílu Anna Karenina za to, že nás pozvalo k přemýšlení a k novému návratu k velkému románu Tolstoje. V každém případě je to lákavá příležitost k využití vzhledem k tomu, že základní námět knihy, kterým je vztah muže a ženy v sociálním kontextu, je stále naléhavější aktualitou v dnešní společnosti. Tento dnes ztratil opěrné body, dané tradičními rolemi a zatím se nezdá, že dokázal najít nový uspokojující model.
Velký ruský spisovatel, který se vždy hluboce zajímal o sociální organizaci a o její dopady na lidský život, zkoumá kritéria tohoto vztahu ve světle historických změn, patrných ve společenské morálce té doby. Je to tedy podstatně opačný a protikladný postup proti tomu, jež sledoval další velikán ruské a světové literatury Fjodor Dostojevskij. Genius z Petrohradu se opravdu soustředil na stejné epochální změny, jež vyústily později k Ruské Revoluci, ale pojímal je v podstatě z filosofického a náboženského hlediska, zkoumaje do hloubky lidskou duši. V dílech Dostojevského neodolatelné milostné příběhy, jakými jsou ty spletité a komplikované v románu Idiot, jsou pozadím, na kterém se odvíjejí dějiny, zatímco u Tolstoje se naopak zdají být příběhy samy motorem historických změn.
Tolstoj se ctí přemýšlel o vztahu mezi mužem a ženou, protože předvídal, že bude hluboce ovlivněn posunutím hranice mezi tím, co bylo morálně přijatelné a morálně nepřijatelné ruskou společností devatenáctého století. Spisovatel tedy hloubá o věcech, které tehdy byly ještě v začátcích, ale dnes jsou naopak stále naléhavější záležitostí. Tolstoj nás staví před dva teologické protiklady. Na jedné straně přizpusobení a štastné přilnutí k morálce a k tradicím a na druhé straně vzpoura a převrat, který na vlně zakázané lásky, jež vzplane jako uplné odevzdání se vlastní svobodě a vášním, rychle shoří jako nádherný ohen a skončí v tragédii a v bolesti smrtelného popele.
Spisovatel je příliš zučastněn bolestí a vášní svých hrdinů, než aby je mohl odsoudit. Jako otec, milující své i když ztřeštěné děti se raději nepodílí na rozsudku, jak je zřejmé z jeho skvělého románu Kreutzerova sonáta. Je to pronikavá kniha, která hledí velmi daleko, až k hranici předvídatelnosti. V tomto krátkém a vkusném díle se zdá, že Tolstoj naznačuje, že destabilizace manželství v důsledku ztráty jeho hodnot a postupného uvolnění mravu, přivede, alespoň podle mínění jednoho z hrdinů, celou společnost k pomalému a jistému zobchodnění hodnoty ženy a její role. Toto všechno by v budoucnu mohlo přeměnit samotný manželský svazek v jistý obchod, ještě vystupňovaný vrozenou ženskou marnivostí a koketností, stále méně uzavřenými v mezích studu.
Z této velké bohatosti a z epochálních pochyb o morálce, na které chce upozornit svoje následovníky – konec konců se zdá, že Tolstoj se vždy cítil nějakým zpusobem zodpovědný za společnost a za nové výzvy, kterým bude muset čelit – bohužel najdeme ve stejnojmenném filmu málo. Snad jen líbivost rafinovaných obrazů, příjemná hudba a elegantní kostýmy dokonale vykreslují scénografii velkého ruského melodramatu z devatenáctého století tak, jak vstoupil do kolektivní představivosti. Ale jestli z důvodů nákladů se film musí zredukovat na toto líbivé predstavení nebo jen něco více tak jsme bohužel přišli o další příležitost setkat se inteligentním zpusobem s naší minulostí, abychom ji mohli uspěšně použít při čelení budoucnosti. Není málo ani velkých a nákladných bezduchých remake literárních nebo kinematografických děl bez živé a aktuální interpretace jejich poselství. Nesmírné investice a technologický vývoj dovolují maskovat a dobře zabalit balíček, jenž je ale nakonec často téměř prázdný. My před ním zustaneme stát jako zhýčkaní a omámení myšlenkou moci zplnomocnit technologii a uložit jí ukol udelat svět krásným a zářícím.
A tak se tvařme příjemně na špatnou hru a oprašme krásný Tolstojův román: zjistíme, že nám má ještě mnoho co říci jako ostatně všechna velká díla.