Reklama
 
Blog | Andreas Pieralli

Otevřený dopis “první” dámě: za podporu Graciána

Vážená paní Livie Klausová,

 před několika dny při své cestě domů jsem Vás náhodou viděl na Ořechovce v Praze, jak jste šla proti mně doprovázena svým strážcem. Vidět tak zblízka osobu, kterou běžně známe jen z televize nebo z tisku, je vždy zvláštní událost. Člověk si najednou uvědomí, že i ti nejmocnější jsou koneckonců jen normální lidé z kůže a kostí, jakými jsme my. Mimo jiné je i dobře vidět, jak televize dělá lidi tlustší, než doopravdy jsou (zní to možná jako pochvala, ale není). Je to tudíž celkem příjemný pocit.

Ale ta lidskost by měla mít své meze. Máme-li Vám říkat „první dámo“ (teď vím, že spíše neoprávněně), tak byste se asi podle toho měla také chovat. Přiznávám se, že jsem naivní snílek, který, přes to všechno, jak se projevují politici této země, stále věří, že bychom se měli na naše ústavní činitele dívat jako na své vzory. Ačkoliv se nedá říct, že jste klasickým politickým subjektem, přesto určitým způsobem reprezentujete tento stát. Proto se ptám, zda trestání Graciána Svačiny za jeho názor je čin hoden toho pompézního přídavného jména „první“. Jak víme, Gracián se provinil (evidentně tak to vnímáte Vy) tím, že ironicky napsal v časopisu Zámeček o tom, jak před Vaší návštěvou děti museli všechno pořádně uklízet, aby to hezky vypadalo. Osobně si myslím, že je správné věci uspořádat a zvelebit před návštěvou manželky hlavy státu. Je to v jistém smyslu projevení úcty této zemi zprostředkovanou přes úctu osobě, která ji momentálně reprezentuje. A to je v pořádku, proto nevidím nic špatného na tom, že děti museli svůj dětský domov důkladně uklidit. Každý z nás přece na významná setkání nebo obřady se patřičně obléká.

Ale trestat někoho za to, že svobodně projeví opačný názor? To přece je věc, která patří spíše do temné doby minulého režimu, kterou jak Vy, tak Váš manžel dobře znáte, jelikož se Vám nedostalo toho štěstí emigrovat nebo té cti ji trávit ve vězení. Myslel jsem, že umíněnost a posedlost absolutní správností svých názorů jsou spíše mužské špatné stránky, které se značně projevují zejména u starších jedinců, a zesilují věkem a tendencí odmítat opačné názory, a tudíž se tito lidé obklopují jen pasivně a nikdy neodporujícími souhlasnými poradci. Naopak od žen bych spíše očekával soucit a pochopení, zejména pro mladé lidi, jako Graciána, který jakožto sirotek to v životě neměl a nebude mít nikdy snadné.

Proč mu tedy ještě přitížit v již tak obtížných podmínkách tím, že ho potrestáte za takový projev? Tím hůře, že odmítnutím dalšího věnování prostředků z Vaší nadace časopisu Zámeček v podstatě poškozujete mnoho dalších jeho čtenářů, kteří s Graciánem nemají nic společného. Zdá se Vám správné podmiňovat svůj finanční dar nějakou názorovou poslušností? To by bylo, jako kdybych se rozhodl darovat peníze jen těm chudým, kteří volí stejnou politickou stranu jako já. Pokud se rozhodnu někomu poskytnout pomoc, protože je v nouzi a nutně ji potřebuje, tak pak to může být jedině nepodmíněný dar. Jinak tomu nemohu říct dar, ale spíše výměna: něco za něco, peníze za názorovou poslušnost. To dělají obchodní společnosti, ne nadace.

Reklama

Příští rok se budeme těšit z prvních přímých prezidentských voleb v České republice. Zatím nejsou veřejně známé manželky kandidátů na post hlavy státu, přesto jestli taková reakce ke kritickému článku má být nejvyšším vzorem chování pro dámy této země, tak upřímně řečeno již se těchto voleb nemůžu dočkat.

Ovšem existuje i jiná varianta vyložení celé věci: a sice, že jste všechno schválně promyslela tak, aby pozornost přitažená ze stran medií na tuto událost pomohla Graciánovi tím, že se ukázal jakožto odvážný aspirující mladý novinář, který se nebojí veřejně šířit svůj názor a pak za to nést tvrdé následky. V tomto případě by se býval Vám povedl obdivuhodný kousek: konkrétně pomoct Graciánovi, a k tomu ještě ušetřit Vaší nadaci peníze, které jste odmítla dále věnovat časopisu Záměček. V tomto případě beru zpět vše výše zmíněné a s úctou prohlašují, že si apel „první dáma“ plně zasloužíte.

Jazyková korektura: Michala Škrábová