Není snad lepší příležitost k testování stavu medií a hlavně jejich vlivu na občany a na jejich politickou orientaci než historicky první přímá prezidentská volba. Je veřejně známo, že valná většina respektovanějších medií, jako třeba Mladá Fronta, Hospodářské noviny nebo Respekt atd., více či méně otevřeně podporovaly Karla Schwarzenberga, zejména pak v druhém volebním kole. Za to mnoho z nich bylo vystaveno palčivým kritikám ze stran Zemanových stoupenců kvůli údajné zaujatosti. Stojí proto za úvahu, zda toto „stranění“ je v souladu se seriozní novinářskou praxí. Zřejmě všeobecně platí, že novinář by se měl vždy snažit podávat informace co nejobjektivněji a nestranně. Ale zase z druhé strany si osobně myslím, že často tato „objektivita“ je falešný mýtus, který je využíván jednou tou a podruhé onou stranou, jako zbraň proti svým ideologickým novinářským oponentům.
Dokonce v kvantové fyzice bylo prokázáno, že absolutní vědecká objektivita neexistuje, protože již samé sledování nějakého fyzikálního jevu ho nevyhnutelně ovlivňuje. Tedy vysněná objektivita může existovat ještě mnohem obtížněji v novinářském oboru, který jak již to je typické pro všechny sociální vědy, je do značné míry ovlivněn a zatížen názory a postoji daného žurnalisty. Ano, ovšem existují holá fakta: co se stalo, kde a kdy se to dělo, kdo to udělal atd. Ale v podání těchto faktů existuje vždy značný prostor volby pro toho, kdo tu informaci podává. Za prvé je na něm, kterou informaci si zvolí, jaký prostor jí dá, pod jakým světlem ji prezentuje, zda k tomu přidá i užitečné analýzy starších souvisejících faktů nebo zda zmíní i kritické názory svých kolegů a jakým způsobem se k ní postaví. Všechny tyto možnosti, které pisatel má, jak stejnou informaci sdělit v podstatě znemožňují opravdovou absolutní objektivitu.
Proto se mi zdá mnohem rozumnější, když se novinář otevřeně hlásí ke svému politickému názoru za předpokladu, že se bude snažit ho rozumně a fundovaně hájit a odůvodňovat. Koneckonců ta samá holá fakta čtenářovi vypovídají mnohem méně než rozumně opodstatněný názor novináře. Z tohoto důvodu mám pocit, že tyto výtky o strannosti určitých medií ve prospěch Knížete spíše vypovídají o určité nespokojenosti a zlosti vůči tomu, že podobný prostor nebyl věnován i Zemanovi.
Je zde též nutno brát v potaz, jak nám jasně ukázaly průzkumy volebních preferencí, že Schwarzenberga volili a podporovali spíše lidé s vyšším vzděláním. To je kategorie, která se poměrně bezpečně kryje s čtenáři a novináři předmětných kvalitnějších medií. Není tedy čemu se divit. Zda mnohá média fandila Karlovi, stejně jako jednotlivec, i média mají právo na svůj vlastní názor, zejména když mají obavy, že jejich neangažovanost by mohla přispět k nebezpečnému vývoji demokratických institucí této země.
Z druhé strany se nedá ani říct, že Zeman neměl své podporovatele v médiích. Ovšem pocházeli z jiného mediálního políčka, jistě ne méně vlivného: deník Právo spolu s bulvárním tiskem nebo s televizí Novou měly poměrně jasno, kam se volebně umístit. Sám Zeman sázel na mohutnou billboardovou kampaň, která mohla jistě zasáhnout velkou část voličů, kteří tisk nečtou vůbec. A billboardy jsou přece taky média. Je na místě též dodat, jak bylo mnohými komentátoři zmiňováno, že paradoxně tato mediální masáž ve prospěch Knížete mohla mít naopak opačný efekt. Mnozí voliči mohli cítit nevhodný přetlak ze strany jistých médií a to je pravděpodobně přimělo volit protestně. V Itálii mediální masáž a pravidelné vymývání mozků přes neobjektivní a zcela stranické informace – bohužel i ve veřejnoprávní televizi –, spolehlivě zafungovalo ve prospěch Berlusconiho, který si doslova „vyspotoval“ a „vyreklamoval“ dlouhá léta nerušeného vládnutí. Zdá se, že v ČR voliči jsou citlivější, alespoň zatím, proti příliš silnému tlaku, což je dobrá zpráva.
Jazyková korektura: Michala Škrábová