Na první pohled by se mohlo zdát, že taková hluboká propast mezi úrovněmi kvality dvou přepravců hraje do karet nadřazené schopnosti soukromé sféry provozovat služby nad tou veřejnou. Ale je tomu opravdu tak? To, co se podařilo panu Jančurovi je opravdu chvályhodné. Mimo jiné, jeho schopnosti byly již prověřené službami Student Agency, které si též oblíbily v zemi tisíce a tisíce Čechů. Dalo se očekávat, že u železniční dopravy to bude podstatně těžší, přesto zde máme opět úspěch: kvalita, obliba klientů a vlaky téměř vždy plné spokojených cestujících.
Ovšem je nutno podtrhnout, že pan Jančura si vybral zcela logicky nejvytíženější železniční trať ČR, čili úsek, kde měl největší šanci uspět. V tom není nic špatného, dělá to každý soukromý podnikatel. Ale co by se stalo, kdyby se najednou po panovi Jančurovi chtělo, aby zajistil dopravu po celé české železniční síti? Jak by asi byly naplněné jeho vlaky, kdy by měl provozovat i okrajové linky mezi malými městy nebo vesnicemi, kam jedou dnes poloprázdné vlaky českých drah?
Zcela jasně by si nemohl dovolit cestujícím nabízet tak vysokou kvalitu, jako nabízí mezi Prahou a Ostravou. Buď by musel dramaticky zvýšit ceny jízdného, anebo jeho flotila by musela tyto okrajové úseky zcela opustit. A zde je celý kámen úrazu. Veřejný sektor má za hlavní cíl nabízet služby nebo produkty veřejnosti za ceny udržitelné pro největší škálu uživatelů, a to i za cenu, že některé služby budou ztrátové a budou se muset dotovat. To alespoň z principu. Soukromník není nijak k veřejnosti vázán a zodpovědný, může si proto svou klientelu svobodně zvolit a stejně svobodně, v rámci konkurenční udržitelnosti, si může libovolně stanovit ceny, protože jeho hlavní a legitimní cíl je osobní zisk. A je to tak v obou případech zcela v pořádku.
Tak jaký systém je lepší? Žádný, protože tyto dvě sféry se nemohou vůbec srovnávat již jen kvůli zásadní odlišnosti jejich hlavních cílů, jak je uvedeno výše. To, co je naopak zarážející, je že po 40 let režimu, který tvrdil, že soukromý sektor je ze zásady ve všem horší, jsme nyní naopak v ČR svědci opačného myšlenkového režimu, který má za to, že soukromý sektor je vždy lepší, a že by měl být aplikován všude a neomezeně. Tohle je to, co v podstatě říkají ti, kteří neustále volají po čím dál menším státu, což znamená po čím dál větším soukromém sektoru. Hranice velikosti mezi těmito dvěma sférami není nikde dána, není to pravidlo, které by bylo někde vyryto v Bibli: je to předmět volby člověka.
Při této volbě bychom si ale měli uvědomit, že oba systémy mají své opodstatnění a že žádný z nich není nijak v zásadě lepší, protože jednoduše slouží zcela jiným cílům. Naopak, stejně tak přílišné rozšíření veřejné sféry z druhé poloviny minulého století vedlo k neefektivnosti a vysokému zadlužení, je třeba si uvědomit, že i přílišné rozšíření soukromé sféry nese sebou velké množství rizik, jejich výskyt je v posledních letech čím dál výraznější. A to nehledě na početné komentátory, kteří se v Česku snaží stále shazovat veškerou vinu současných problémů přílišné regulace státu, když naopak, snad s výjimkou extremistů na Hradě a jejich spřáteleních duší Romneyho tábora, analytikům a ekonomům celého světa je již zřejmé, že jejich původ je právě v neschopnosti soukromé sféry splnit cíle, které jsou výhradou té veřejné.
Z toho všeho je zřejmé, že komunismus nechal v Česku hlubokou jizvu, která zdaleka po dvaceti letech není ještě zahojená, a jejíž bolestivé působení je stále patrné v myšlenkovém totalitarismu dnešních moderních „soudruhů“, kteří, zbaběle schovávající se za domnělým neexistujícím útokem na svobodu, vnutí celému národu bezpodmínečnou nadřazenost nijak a ničím omezeným volného trhu, stejně tak, jak jejich kolegové z minulého století vnutili pracujícímu lidu svou jedinou pravdu nadřazenosti socialismu nad kapitalismem.
Český národ mám rád a vždy jsem si vážil jeho inteligence, kultivovanosti a kultury. Věřím, že brzy bude schopen se definitivně vymanit z těchto obou totalitarismů a stane se konečně svobodným a sebevědomým národem.
Andreas Pieralli
Jazyková korektura Michala Škrábová