A tak podobně i jeden z mých posledních článků „(Příliš) volný trh pohltí vše, i sám sebe, proto potřebuje kulturu jako úrodnou půdu kultury“ se stal živým terčem nejrůznějších útoků vedených podle někoho tzv. trolly, i když jsem ještě zcela nepochopil, kdo tito trollové jsou. V mých představách jsou trollové tvory světa Pána prstenů, i když připouštím, že podle úrovně jejich argumentace by ta podoba přece jen mohla souhlasit.
Myšlenka, kterou jsem ve výše zmíněném článku nabízel, je, že kultura a ekonomika jsou jakýmsi celistvým duem, v němž jeden čerpá prostředky z druhého a naopak. Jako příklad jsem nabídl metaforu, že kultura je půda a ekonomika strom, který z půdy čerpá živiny, ale který posléze taky vrátí té samé půdě biomasu (listí, větve, odumřelé dřevo) potřebnou pro její obnovu. Moje teorie vychází z přesvědčení, že dnešní krize není ekonomická nýbrž kulturní a nabídl jsem úvahu, že její příčiny tkví v porušení této rovnováhy, přičemž z ekonomiky proudí čím dál méně prostředků do kultury, a té pak chybí zdroje k obnovení, vyčerpává se a nemůže nabízet ekonomii potřebné živiny.
Jelikož jde pro mě o zásadní otázku, kterou jsem pravděpodobně nedostatečně ilustroval vhodnými příklady, nabízím teď hned jeden konkrétní případ. Při cestě tramvají v Ostravě před několika týdny mě zarazil jeden billboard, jehož obsahu ze začátku jsem nemohl věřit. Místní obchodní centrum láká kolemjedoucí, aby přišli navštívit farmářské trhy, a to kam? No přece do obchodního centra, kam jinam?! Nemám nic proti obchoďákům, je to jen jedna z několika možností, jak prodávat zboží, které potřebujeme (anebo, které nepotřebujeme, ale to asi výše zmíněným zapáleným zastáncům dogmatu TINA (there is no alternative) bude jedno). Ale proboha, co má takové obchodní centrum společného s farmářskými trhy? Vždyť tyto farmářské trhy, dnes tolik populární, vychází právě z touhy nabídnout lidem jiný způsob nakupování potraviny neboli konkrétněji způsob, který více zohlední místní původ potravin, třeba i rovnou osobnost dotyčného farmáře, abychom se přes něho a s ním spojili s příběhem toho nakupovaného sýra. Jak byl vyroben, jak chutná, proč má takové vlastnosti, jak se dařilo letos krávám, jaké bylo počasí a jak to ovlivnilo úrodu atd. atd. A to vše často za ceny nižší než normální městský průměr, když nejsou navýšené o marže několika často zcela zbytečných zprostředkovatelů. Filosofie farmářských trhů je právě dostat lidi ven z uzavřených a vyleštěných prostor obchodních domů, kde vše chutná stejně, dostat je zpátky do veřejného prostoru, na náměstí, na louky atd., aby s dodavatelem si osobně promluvili, poznali zblízka lépe, co kupují a co jedí, čili právě opak toho, co nabízí klasický obchoďák.
Není divu, že tato filosofie sklízí takový úspěch, a že se tyto trhy objevují čím dál více. A zřejmě není ani divu, že to vzbudilo zájem dotyčného obchodního centra, který tím, že uspořádá farmářský trh na ploše svého parkoviště (jak tristní, copak je to nějaký veřejný prostor, který by stál za to oživit?), se snaží zlákat zákazníky do svých aseptických vitrín, a k tomu si zlepšit image a ukázat se, jako „citlivý“ obchoďák. Je to celé velmi tristní, přičemž zde vidíme právě příklad té mé myšlenky. V tomto podání vývoj kultury vytvořil ve společnosti novou potřebu nakupovat jinak a změnit spotřebitelské návyky, ze které se vynořily předmětné farmářské trhy. Zvýší se příjmy těchto zemědělců (na úkor příjmů těch, kteří jedou po starém) a zvýší se spokojenost zákazníků. Stane se z toho nový zdroj příjmů. Časem se toho ujme ekonomika, farmářské trhy se rozšíří, stanou se zcela obvyklou záležitostí, na kterou narazíte na každém rohu, třeba dokonce i na parkovišti obchodního centra v Ostravě, zákazníci si na to zvyknou a přestanou je upřednostňovat, příjmy klesají. Tento model platí obzvlášť tam, kde naše základní životní potřeby jsou již uspokojené, a všechny další vychází pak z kulturního prostoru.
Podobných příkladů lze udělat více. Vezměte si třeba bioprodukty. Dnes je to obrovský business, a odkud se vzal? Opět z vývoje kultury, kdy se lidé začali více zajímat o své zdraví. To samé platí pro produkty „fair trade“, nebo i pro veškeré ekologičtější způsoby zpracování průmyslových produktů: vše to vychází ze změněné kultury, kdy spotřebitelé vyžadují metody šetrnější pro životní prostředí. A tento vývoj kultury, v tom nejširším slova smyslu, vychází pak z dialogu, výměny názorů a sdílení nápadů myšlenek, čili z určitého prostoru ideové debaty, kde se tento vývoj tvoří a rozvíjí. A tento prostor taky něco stojí: muzea, výstavy, knihy, dokumenty, besedy, divadla, umění, tiskoviny atd., to vše není zadarmo.
Teď si představte, že do tohoto prostoru přestanete investovat prostředky, protože si mylně myslíte, že jde o samostatný systém, který si musí vystačit sám. Dovedete si představit, co by se stalo? Ano, přesně tak: vývoj by zprvu zpomalil až pak by se úplně zastavil. Tím by ekonomika ztratila svoji inovativní drive a též by zpomalila a zchudla.
Milí trollové, vítejte v dnešní ne-ekonomické kulturní krizi.
Jazyková korektura: Michala Škrábová