V moderním světě, kde se zdá být ztracen v mlze dějin hodnotový směr, často není jiná cesta než se správnosti dopátrat přes to, co je nesprávné a špatné. V tom jsou nám bohužel nápomocni politici, jejichž jediný přínos je ten, že nám ukazují, jak by se člověk rozhodně chovat neměl. Já vím, je to velmi slabá útěcha, zamyslíme-li se nad tím, že právě oni by nám měli být vzorem a že bohužel ne všichni mají potřebné psychické a kulturní prostředky, aby toto odsouzeníhodné chování rozpoznali (viz laciný populismus á la Klaus).
V tomto směru se ministr Miroslav Kalousek již projevil až příliš, a to nejen v otázkách právního Státu – viz, jak politická moc nemá ovlivňovat justiční –, které se mnohým z nás mohou jevit jako vzdálené od našeho každodenního života. Krom toho bychom mu měli být paradoxně vděční (neumím pojmenovat dnešní politickou sféru jinak než jako jeden velký smutný paradox) za to, že pomohl lépe definovat mužskou roli, zřejmě negativním postupem, jak jinak?
Od sexuální revoluce a s ní spojených početných vítězství feministických hnutí se mužská role značně oslabila a zmátla. Ve společnosti, kde je fyzické násilí považováno – krom několika výjimečných případů –, za hanebné, a kde mechanizace a stroje náramně ulehčily život všem, mužská fyzická převaha se stává čím dál více přebytkem minulosti. To, spojeno se ztrátou tradiční role hlavy rodiny, postavilo moderní muže před nové otázky.
A tady pan ministr Kalousek nám nechtěně přichází na pomoc ve chvíli, kdy se hájil tím, že své odsouzeníhodné chování apostrofoval, jak „správně chlapsky“. Zfackovat někoho, kdo na něho útočil jen slovy (a tím prokázat, že nemá dostatek intelektuálních prostředků, aby reagoval též slovy), vyhrožovat fyzickým násilím poslanci, který považoval za správné (a já s ním), aby veřejnost věděla čeho je schopen jeden člen vlády, společně se vzdorováním alkoholických excesů, o jejichž oblibě pan ministr nás v minulosti již přesvědčil, jsou pro Miroslava Kalouska zásady správného „chlapství“. Ano, možná tak ve středověku.
Takže kde máme hledat správné rysy moderní mužnosti? Opět nám pan Kalousek přijde vhod (věřili byste, že tento člověk může být z hodnotového hlediska tak užitečný?) a zřejmě opět opačným negativním postupem (jak jinak?). Čili tím, že zodpovědnost za své činy zcela odmítá. Místo, aby přiznal, že se lidsky prostě dopustil chyby (což se může stát všem), prohlašuje, že toho chlapce by bylo na místě zfackovat již dávno. Místo, aby se omluvil veřejnosti, tak pro něho poslanec, kterému vyhrožoval je „lidské dno“, lže o svých sms zprávách vyšetřovateli Mazánkovi atd. atd.
Takže, milí mužští kolegové. Díky panu ministrovi zde máme účinné vodítko, jak správně a moderně definovat mužnost: žádné násilí, ani fyzické ani slovní, a hlavně být zodpovědní za své činy, což znamená taky umět přiznat chybu a omluvit se za ni. Nehněvejme se na pana Kalouska, že toho není schopen, naopak buďme mu vděční za to, že nás svým ohavným chováním přesvědčuje o tom, jak se má správný chlap dnes (ne)chovat.
Proto všem mužům, kterým se jeho chování hnusí, doporučuji, aby se v komentářích blogů a článků o Kalouskovi vyhýbali sprostým slovům a nadávkám, aby se neocitnuli na jeho úrovni, a aby se vždy podepisovali jménem a přímením, tudíž aby brali zodpovědnost za své výroky, přesně tak, jak toho není schopen náš pán ministr.
A to pak ještě někdo tvrdí, že tito politici jsou zbyteční nebo dokonce škodliví!?