Vážený pane ministře,
po Vašem vzoru jsem se rozhodl zavést také ve své domácnosti přísnou úspornou kázeň, a to „padni komu padni“. Přestal jsem chodit ke svému řezníkovi, který se teď na mě zlobí a již mě ani nezdraví. Podobně, v zájmu mé osobní rozpočtové zodpovědnosti, jsem též přestal chodit do pekárny, do restaurace a do všech obchodů v mém okolí, kam jsem dříve chodíval pravidelně. Bohužel všichni tito obchodníci se na mě hněvají a dokonce mi vyčítají, že museli propouštět kvůli mému náhlému úspornému chování. Copak já za to můžu, že si jejich zaměstnavatelé, jako Řekové, žili nad poměry?!
Asi tak před půl rokem jsem dostal výpověď od svého zaměstnavatele, protože prý už mu zákazníci nekupují jeho výrobky, a to údajně kvůli rozpočtové odpovědnosti atd. Jelikož jako čerstvý nezaměstnaný jsem nechtěl být ani na vteřinu tíhou pro veřejný rozpočet, který Vy tak odhodlaně a chvályhodně střežíte, tak jsem hned běžel na živnostenský úřad, kde po přiměřeně dlouhém papírování ze mne udělali nového podnikatele. Bohužel ani tak se mi moc nedařilo. Klienti, které jsem si těžce vydobyl, náhle přestali kupovat mé služby, údajně prý kvůli utahování opasků atd.
Cítím se trošku divně. Nevím, proč se mi ekonomicky nedaří, vždyť přece jsem následoval Váš dobrý návod k finančnímu úspěchu. Tak co jsem udělal špatného? Kde jsem pochybil? Něco tu není v pořádku, ale nemohu na to přijít. Nicméně jsem šťasten, protože i přes toto nepříjemné neštěstí, konečně i v mém životě se blíží vysněný sen VYROVNANÉHO ROZPOČTU!
Sice mám teď nulové příjmy, ale důležitější je, že mám i nulové výdaje! Nula minus nula se rovná nule. Hurá za vyrovnaný rozpočet! A to všechno díky Vám, pane ministře, který jste mi ukázal cestu ven z finančních hříchů, které by mohly vést tento národ k osudu Řeků. Koneckonců ze 40% veřejného dluhu člověk se velmi snadno a rychle dostane ke 160% Řecka. A hlavně, kvůli českému všeho odmítavému postoji, kdybychom se dostali do ekonomických problémů, kdo by byl ochoten nám půjčit? Kdo by měl chuť vůbec nám pomoci, když jsme všem těm rozhazovačům v Bruselu jen házeli klacky pod nohy? Radši sázet na soběstačnost!
Omluvte mě prosím, musím se nyní rozloučit. Není mi dobře. Již zhruba čtyři týdny jsem nic nejedl a dochází mi síly, tak nebudu moci ještě dlouho psát tento dopis. Chtěl jsem ale Vám z celého srdce poděkovat za to, že jste mi ukázal cestu k blahému štěstí v boji proti výdajům. Na štěstí jsem se nenechal odradit zlými hlasy těch, kteří mě chtěli odvrátit od spásné cesty, a kteří se mě snažili přesvědčit, že výdaje jednoho, jsou vždy příjmy druhého. Je to lež. Výdaje jsou prostě zlo a je nutno proti nim tvrdě a za každou cenu bojovat, jak sám jste nám ukázal.
Odcházím tudíž s klidným srdcem osobního vyrovnaného rozpočtu, i když, soudíc podle mého stavu, i za cenu svého života. Ale vždyť život jsou to jen samé výdaje a účty a další výdaje a účty. Již se to blíží, jako jedno velké světlo… vidím před sebou nekonečný klid a božské blaho vyrovnaného rozpočtu. Omluvte mne, již musím jít…
Váš finančně zodpovědný občan a volič